Proč Poslední stopa?

Když jsme spolek zakládali a já vymýšlel jeho název, cítil jsem velkou potřebu upozorňovat na uhlíkovou stopu kremace, protože mi vadilo, že u nás tohle téma nikdo nezvedá. Přírodnímu pohřebnictví u nás vždy předcházela kremace a mě přišlo celkem pokrytecké, tvářit se, jako by celá ta plejáda znečištění, co vzniká v krematoriu, neexistovala a vše stačilo zakrýt přírodním uložením popela.  Popela nebo spíše rozdrcených kostí, které navíc ve své koncentrované podobě negativně ovlivňují pH v půdě, vysušují ji a mohou ‘spálit’ kořeny rostlin. Byl jsem o mnoho radikálnější a zaměřený na tu ‘udržitelnou’ stránku problematiky. Poslední stopa byla pro mě tehdy hlavně Poslední uhlíková či Poslední ekologická stopa.

Za ta léta se mi pohled změnil a vnímám ji dnes spíše jako takový Poslední otisk, Poslední gesto, které nese hlubokou symboliku a má potenciál měnit svět. Dovedla mě k tomu především má hřbitovní praxe a spoluúčast na obřadech posledního rozloučení v obklopení přírody. Díky tomu, že jsem mohl být svědkem tolika otevření emocí a hlubokých vyznání při obřadech vedených mými kolegyněmi, velice schopnými obřadnicemi, jsem poznal skutečnou sílu přírodního pohřebnictví. Viděl jsem usmířit se dlouho znesvářenou rodinu, slyšel jsem smích a úlevu po vyrovnání s tragickou ztrátou dcery, měl jsem možnost statečné dámě s rakovinou vykouzlit úsměv na tváři nad rozkvetlou loukou, které se brzy má stát součástí.

Neberte mě špatně, uhlíková stopa pohřbívání pořád hraje svou roli a je důležité usilovat o její snižování. Pořád by bylo lepší, kdybychom ke kořenům rostlin mohli ukládat kompost z terramace spíše než-li popel a jako spolek pro to budeme dál dělat vše, co je v našich silách. Pokud to ale zatím nejde, neznamená to, že bychom tuhle praktiku měli zavrhovat. Pořád v sobě totiž nese silnou symboliku a to se stává alespoň pro mě na základě mého rostoucího poznání stále větší prioritou. 

Jako velmi silný teď vnímám potenciál přírodního pohřebnictví měnit přemýšlení lidí, přinášet nový pohled na sebe sama jako součást přírody a jejího koloběhu, poznání terapeutických schopností lesů a luk a mnoho dalšího. Díky tomu, že si člověk zvolí právě takovou poslední stopu a desítky pozůstalých se zúčastní jeho či jejího pohřbu, otevřou zde své emoce, zkřehnou a nechají na sebe působit léčivé schopnosti přírody, nejspíš pak odejdou navždycky požehnaní, smíření a v souladu. To pak může ovlivnit i jejich další kroky a stopy. Takovou má poslední stopa moc.

Dobře to vystihla Caitlin Doughty, nesmírně inspirativní žena, na závěr svého TED talku:

Vyřeší tato změna pohřbívání našich zesnulých klimatickou krizi? Ne. Ale uděláme tím smělé kroky vedoucí ke změně toho, jak vnímáme sebe sama jako součást této planety. Pokud dokážeme odejít pokornější a uvědomělejší cestou, pak věřím, že máme šanci.

autor: Adam Vokáč